Rozloučení žáků 9.A

Devět let uplynulo jako voda, je konec školního roku a já zde stojím za naši třídu, abychom se spolu rozloučili.
Trvalo by ale velmi dlouho, kdybychom měli vyjmenovat vše, za co bychom chtěli vám – učitelům – poděkovat a samotné poděkování by ani nestačilo. Máte s námi hromadu práce, a my, abychom pobavili ostatní, raději vymýšlíme stále nové pitominky. Ale tak to asi má být.
Zavzpomínejme na dobu před čtyřmi lety, kdy jsme přišli do školy jako malí šesťáci, kteří měli před sebou spoustu učení, zážitků, a kdy jsme se spolu začali pomalu seznamovat. V sedmé třídě jsme se lépe poznali s jinými třídami na lyžařském kurzu, v osmé se začali rozhodovat, co budeme chtít dělat v budoucnu. Najednou tu byla devátá třída a teklo nám do bot. Pro nikoho z nás nebylo snadné rozhodnout se, kde stráví další čtyři roky svého života. Pak to přišlo. Naštěstí jsme byli 23. dubna velmi dobře připraveni. A právě proto bychom chtěli poděkovat všem učitelům, kteří nás opravdu dobře připravili. Byla to dřina, ale vyplatila se.
Když byl ten nejdůležitější úkol splněn, najednou mi začalo docházet, jak málo dní už strávím s těmi nejlepšími přáteli. Občas jsme si lezli na nervy, to se rozumí, ale v těch nejdůležitějších okamžicích jsme se mohli na sebe spolehnout. Kolik jsme si spolu prožili lásek, zklamání, rozepří, ale i usmíření. Co jsme se nasmáli a nadělali vtípků. Za ty čtyři roky jsme zvládli utvořit báječnou partu, na kterou se nezapomíná. Ač vím, že už to nebude nikdy jako dřív, doufám, že až se po letech setkáme, budeme s radostí vzpomínat, kde a s kým jsme prožívali ta báječná léta.
Na závěr bychom chtěli poděkovat rodičům a celému učitelskému sboru v čele s panem ředitelem - myslím, že si to doopravdy zaslouží. Omlouváme se za všechny problémy, které jsme jim způsobili a doufáme, že pro to měli pochopení. I když to občas nebylo poznat, jejich snahu jsme oceňovali.
Děkujeme.