Po dlouhé době, jak nám vyčetli někteří naši svěřenci, jsme uspořádali další výlet. Uběhl ale jenom měsíc a už naši pozornost zaujal zábavný vědecký park VIDA! v Brně. Paní Trubačíková nám na základě podrobného studia meteorologických map naši výpravu posvětila, a tak nezbývalo než zvolat: „Hurá do Brna!“
Sešli jsme se, jak už je tradicí, ve velkém počtu na vlakovém nádraží ve Starém Městě, které právě prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Hned po ránu jsme se měli možnost seznámit s přívětivou stránkou našeho největšího železničního dopravce a bleskurychle jsme se pomocí dvou expresních vlaků přesunuli do Brna.Tady už jsme nasedli do stařičké tramvaje, kterou v Brně nazývají „šalinou“. Je asi pravda, že tato tramvaj už přepravovala naše prarodiče, když byli ještě v pubertě, ale přesto jsme shodou šťastných náhod dorazili k areálu Veletrhů Brno, kde na nás po pár desítkách metrů čekal hlavní bod našeho programu.
A co říct k zážitkům z tohoto vědeckého parku? Myslím, že nejvíc asi prozradí fotografie a názvy jednotlivých částí expozice. Pro představu uvádím malou ochutnávku ze 151 zastavení: „Oceán v láhvi“, „Archimedův šroub“, „Vodíková raketa“, „Zvuková trubice“, „Tornádo“, „Srdce obra“, „První pomoc“, „Rotující místnost“ nebo „Brno z lega“. Každý z nás si vybral to, co ho nejvíc zajímalo. Každý z nás byl určitě nadšený z jiného interaktivního kousku, každému v paměti uvíznou vzpomínky na jinou část této výstavy. A v tom je právě ten největší přínos podobných projektů. Můžeme proto návštěvu tohoto vědeckého parku doporučit nejen pro rodiny s dětmi, ale i školní výlety.
Pak už jsme ale museli veletržní areál opustit a přesunout se do další letošní laser arény. Po hodině strávené během, protažením svalů při krčení, otáčení se a vyklánění se zpoza překážek, příjemným spalováním kalorií a vyplavováním adrenalinu nám byly předloženy tištěné výsledky naší šikovnosti. Někteří byli šikovní, někteří méně. Ale nám nemehlům to nevadilo, protože jsme se drželi rčení, že není důležité zvítěžit, ale pouze se zúčastnit.
V průběhu naší zpáteční cesty vlakem, tentokrát zdlouhavé a ne příliš komfortní, jsme si dlouhou chvíli krátili nejrůznějšími hrami a pojídáním zbytků svačin a jídla nakoupeného při krátké přestávce.
Na závěr nelze jinak, než náš únorový výlet shledat úspěšným, zábavným, poučným- prostě skvělým.
[nggallery id=1133]
