Když jsme činili přípravy na sobotní výlet, bylo naprosto zbytečné obtěžovat meteorology i „rosničky“ všeho druhu. Čekala nás sobota s nebem jako vymeteným, to bylo jasné všem. Zbývalo jenom zjistit dopravu, neboť je dost komplikované dostat se o víkendu na různá zajímavá místa naší vlasti. A také bylo třeba prostudovat turistické průvodce a nevynechat žádný důležitý a podstatný turistický cíl. Tohoto úkolu se s vervou sobě vlastní a patřičnou hrdostí z nově obdrženého úkolu zhostila p. uč. Malinová.
Hned na startu jsme se museli potýkat s různými překážkami. Jako byl např. velmi nerudný pán s knírkem, který se marně pokoušel důstojně zastupovat vyhlášenou stavební firmu a přitom ještě organizovat dopravu na absolutně zablokovaném vlakovém nádraží ve Starém Městě. Další drobnou komplikací bylo velké množství cyklistů, kteří podobně jako my cítili ve vzduchu nádherný den, den jako stvořený k výletům.
Ale tím měly problémy končit a my se mohli vydat vstříc dalším dobrodružstvím. Protentokrát v Tvarožné Lhotě, Radějově a Strážnici.
Hned po příjezdu na Lučinu nás přivítalo nádherné počasí a my se vydali podél vodní nádrže Lučina dál k rybníku s „romantickým“ názvem Kejda. Zde k našemu příjemnému překvapení právě probíhaly rybářské závody. Rybáři vypadali spokojeně, dobře se bavili a zřejmě jim ani moc nevadilo, že zatím nic moc nechytili. Kolem rybníka se táhla omamná vůně uzených klobásek, jíž někteří z nás podlehli, a různých rybích specialit, atmosféra byla prostě velmi příjemná.
My se ale museli s tímto místem rozloučit a vydat se dál. Po krátké polední přestávce jsme se vydali v severním směru na vrcholek Travičná (379 m. n. m.). Zde byla v roce 2002 vybudována kovová rozhledna se 177 schody, která těm, kteří mají odvahu vystoupat do na plošinu ve výšce téměř 34 metrů, poskytne nádherný výhled do okolí. Někteří z nás ten výhled dokázali ocenit.
A potom jsme už ani neměli pořádně čas pomazlit se s ovečkami v nedalekém výběhu, protože jsme spěchali na autobus. Ten nás měl za úkol odvézt dál a potom dál a nakonec DOMŮ.
A pointa na závěr? Knírkatý zaměstnanec renomované stavební firmy kromě nepříjemného chování a přívalu sprostých slov skutečně nic dalšího nepředvedl a výjezd z improvizovaného parkoviště byl dle očekávání zablokovaný. Nezbývalo než čekat a čekat a nenechat si pokazit dojem z jinak nádherného dne.
[nggallery id=1169]
