12.05.2008
Návštěva věznice
Cesta to byla velmi dlouhá a únavná (asi 380 km), ale prohlídka věznice stála zato. Už samotný příjezd ke komplexu budov obehnaných dvojitým plotem s žiletkovým drátem naháněl strach. Následoval průchod detekčním rámem - to jestli nevnášíme dovnitř nepovolené předměty. Nejprve jsme se posadili do eskortního autobusu, kterým se vězni převáží, a potom nám byla nabídnuta asi hodinová ukázka vybavenosti vězeňské služby a předmětů, které si odsouzení sice nesmí, ale přesto vyrábí. Asi nejhorší byl přechod do budovy, kde byli umístěni odsouzení s ostrahou, a tito si na nás mohli doslova "šáhnout". Potom jsme byli na chvíli zavřeni na samotku. V tuto dobu už se kolem nás začala šířit vůně nějakého jídla - čas k vězeňskému obědu, tak jsme raději v tichosti areál věznice opouštěli. Zase přes detekční rám, zdali něco nevynášíme. Zvláštní bylo rozloučení s naším průvodcem - "nashledanou" se tu totiž moc nehodí. Já bych se tam vrátit nechtěl.