05.10.2011
Putování za krásami Francie
Dálnice, která začínala a končila neznámo kde, se jevila jako jediný záchytný bod moderního člověka v přírodě. A právě po této trase jel náš bílý autobus a nebojácně prorážel ranní počasí.To už jsme ale o den napřed. Je středa 28. září 2011 a můžu s naprostou přesností říct, že nikdo z té hrstky lidí navštěvujících Základní školu ve Starém Městě, jak ti mladí, tak ti dospělí, nechtějí vzpomínat na minulou noc. Vyjížděli jsme v šest hodin odpoledne od druhého stupně směr Praha, Plzeň, přes Rozvadov do Německa a na německých hranicích autobus vjel do našeho cíle. Do Francie. Naše první zastávka na cestě k vysněné Paříži byla gotická katedrála v Remeši. První město, které jsme ve velké zemi navštívili. Bylo jiné než to naše. Ani nevím, jak to popsat. Bylo staré, ale přesto vyzařovalo novotou. Krásná zachovalá stará architektura. Katedrála byla velkolepá. Na římsách byly postaveny chrliče v různých napodobeninách zvířat, aby od posvátného křesťanského místa odpuzovaly všechno zlo. Budova se tyčila vysoko nad našimi hlavami. To aby člověk byl co nejblíže Bohu. Velká brána, jako vstup do katedrály, byla malá, ale velké i malé sochy andělů a svatých kolem dřevěno-železných dveří dodávaly bráně obrovský vzhled.No, ale v Remeši jsme se moc nezdrželi, jelikož jsme se museli pohnout z místa. A tak naše celá skupina nasedla zpátky do autobusu a jela se podívat na další skvost postavený ve francouzské historii.Královský zámek ve Fontainebleau, kde byl ubytován papež při příležitosti korunovace Napoleona. Zde, na tomto zámku, se poprvé ve Francii ukázala renesance. Jako hlavní vstup sloužily schody ve tvaru podkovy, které se dnes již nevyužívají. Před zámkem byla, v porovnání s ostatními zámky, taková menší zahrada. Zámek jsme si prošli sami, a poté, co jsme byli řádně spočítáni. Zjistilo se, že nikdo v naší skupině nechybí ani nepřebývá, se jelo dál. Při cestě autobusem jsme mohli z okna zahlédnout Orleáns, město Johanky z Arku nebo bývalé královské město Bloise Amboise Chambord, jeden z nejkrásnějších vodních zámků na Loiře. Tam nás autobus vyložil a my se rozprchli do všech koutů. Někteří se šli podívat k zámku blíž než na vzdálenost, která nás dělila před rozchodem, jiní se šli podívat do malých obchůdků a stánků se zmrzlinou na malém prostranství. Z prostranství kolem nás vyzařovala aura dávných dob. Plechové brnění, které třímalo v ruce těžký meč, nám připomnělo rytířské zápasy, které šlechtici tolik milovali.Hotel, jestli si tak vůbec zaslouží být nazýván, Formule1 v Poittires nám přinesl o hodně víc pohodlí než autobus, v němž jsme strávili předchozí noc. Prostor byl sice malý, ale lepší než se krčit na malé sedačce našeho pojízdného přítele. Paní učitelky uvařily vodu v konvici a jako milodary nalévaly do našich hrníčků s čaji a instantními polévkami to, co z malého kousku něčeho udělá jídlo, na které pak všichni nedočkavě koukáme a čekáme až vychladne.Ranní budíček byl rychlý. Páni řidiči nám nachystali párky s chlebem a kečupem nebo hořčicí. Po snídani se nám všem rozlil po tváři úsměv, neboť jsme si po příjemné noci uvědomili, že dnes jdeme do zábavního parku jménem Futuroscope. Tam to bylo suprové. Ani nedokážu popsat, jak moc jsme si ten den všichni užili. Tolik zajímavých filmů ve 3D a i 4D promítaných na stropě, podlaze a bůh ví, kde ještě. Filmy, kde s vámi sedačka jezdila a narážela do všeho možného, co bylo na plátně. Bylo tam něco podobného jak zařízení kinect k Xboxu 360, nevím jestli to znáte. To vám na oči nasadili něco jako dalekohled a na ruku dali drát s ručkou a posadili vás do „vláčku“, který s vámi jezdil různou krajinou od buněčného vývoje, přes moře až do pralesa. Na vlastní oči jste viděli ty potvory, které kdysi byly. Nebo jste je měli přímo na ruce a váš spolusedící měl místo hlavy chobotnici.No jo, ale den se rychle schyloval ke konci. V pět hodin odpoledne jsme se všichni shromáždili u vstupu a začalo putování za potravou. V nedalekém supermarketu díky nám něco málo utržili. Většinou jsme si kupovali pití, jelikož bylo horko a tekutiny v horku jsou nejvíc in. To všechno se pak hromadně odneslo do hotelu a v 19:30 se odcházelo zpátky do Futuroscopu na večerní show. Ta se všem moc líbila, což je fakt slabé slovo. Ale opět nenacházím slova. To byste prostě museli vidět. Něco jako film nám promítali do vodní páry a různých fontán a vodotrysků. Po skončení akce jsme museli jít opět na pokoj a jít spát.Ráno, to byly fofry. Odjížděli jsme z hotelu do Sees, kde jsme měli strávit noc na internátu. Takže všechny kufry sbalit a dát do autobusu.Muzeum automobilů. Každé srdce kluka zaplesá, ale holka jen povzdychne. Le Mans, závodní okruh, který se jezdí každý rok. Sees. Naše družební město bylo naší záchranou. Velké místnosti na internátu, nevydenzifikovaná sprcha a opravdové teplé jídlo. Nádhera. K obědu nám uvařili špagety. Polévky neměli, ale zato se podával předkrm i dezert.Po obědě nám výchovný poradce z tamní školy v doprovodu s místostarostou města panem Duvalem ukázal veškeré prostory školy.Město Sees je poměrně velké a naši hostitelé si pro nás připravili zajímavou "krátkou" procházku jeho ulicemi. Značně unaveni sluncem jsme se loudali a paní učitelky nás neustále musely popohánět kupředu! Možná bychom si i více pospíšili, kdybychom věděli, že na konci výpravy bude občerstvení v budově, která vypadala jako středověká krčma. Když jsme všechno vypili a snědli, zamířili jsme na večeři. Ta byla ještě lepší než oběd. Kuřecí maso s omáčkou, americkými bramborami a zeleninovými karbenátky. A k tomu zase předkrm a dezert.Po večeři nám dali naši sedmidenní opatrovníci volno. Zůstali jsme venku v zeleném areálu školu, no a prostě jsme jenom blbli. Kluci hráli ragby a my holky jsme jim fandily.Sobota 1. října naše první zastávka - zámek Versailles. Prohlídli jsme si zahrady. Paní průvodkyně říkala, že máme štěstí, protože jsme viděli vodní představení zpívajících fontán. Celý areál zámku má 8 km2. Dříve to býval jen lovecký zámeček, teprve později si ho Ludvík XIV. přestavil. Poté jsme konečně zamířili do Paříže! Moderní zástavba La Défense, kde se nachází stovky kanceláří, se nám moc líbila. Nádherné moderní vysoké stavby a malé ostrůvky zeleně, aby i betonová džungle okusila, co je to příroda.Další v řadě byla Eiffelova věž postavená v letech 1887 až 1889. Ocelové monstrum, kolem kterého dělají všichni velký povyk. A řeknu vám, že je oprávněný. 324 m vysoká stavba, která umožňuje pohled na Paříž do všech stran. Věděli jste například, že byla postavena u příležitosti 100.výročí Velké francouzské revoluce? Tak tomu říkám pořádná oslava! To u nás není. A vůbec všichni Francouzi se umí bavit. Neříkám, že my to neumíme, ale oni to dělají takovým zvláštním způsobem. Ještě pár fotek a malých Eiffelovek na klíče jako suvenýry domů a jedeme dál.Projeli jsme ulici, na které se nachází Moulin Rouge se spoustou obchodů. Pak nás autobus "vyhodil" poblíž Sacré Coeur. K němu jsme však šli pěšky. Do kopce a po schodech. Tam jsme měli konečně rozchod na nákupy. Poblíž bylo taky slavné náměstí malířů du Tertre. Následovala okružní projížďka večerní Paříží a pak už jen hotel Formule1.Notre Dame, naše další štěstí. V neděli ráno se v tomto svatém místě konala mše a my byli alespoň na chvilku její součástí. Vzhled katedrály popisovat ani nebudu. Samá gotika. Katedrála se nachází na ostrově uprostřed Seiny. Od tohoto místa se měří veškeré vzdálenosti v Paříži. Toto místo je pro Paříž a vůbec pro celou Francii velmi důležité místo. Na tomto ostrově se kdysi dávno usadil keltský kmen a myslím, že ho vůbec nenapadlo, jak bude toto místo v daleké budoucnosti slavné. Viděli jsme i vězení, kde byla vězněna Marie Antoaneta a Ludvík XVI.Kolem policejního ředitelství a justičního paláce se dostáváme k vytouženému Louveru a záhadné Moně Lise. Ovšem velké zklamání nám připravily obě památky. Do Louveru jsme se nakonec nedostali, protože v neděli mají skupiny vstup zakázaný. Museli jsme se "spokojit" jen s Tuilerijskými zahradami. Pak to šlo rychle. Náměstí Concorde, kde se nachází obelisk darovaný Luxorem. Invalidovna, kterou nechal postavit Ludvík XIV. pro své vojáky a kde nyní leží Napoleon, nebo alespoň to, co z něj zbylo. Most Alexandra III., který má na jednom ze svých břehů Malý a Velký palác.Projížďka lodí po Seině - nádherné zakončení našeho zájezdu. Z lodi jsme viděli kus Paříže, ale i když náš program byl nabitý až k prasknutí, ještě víc jak polovinu Paříže necháváme tam, kam naše oči nedohlédnou a nohy nevkročí.Tereza Mořická, 9. D