Zašlá sláva

Lukáš Pavlica, žák 9.D, zvítězil v literární soutěži TSTT. 
 
Zašlá sláva   Rychleji než může člověk chápat Rostla jeho touha po vědění Rozhlédni se, sleduj to mraveniště Přesto jen krok ke zničení   Po mostu touhy jsme došli k velikosti Přesto si nejsem jist správností tvých slov Hranice mezi pravdou a lží je tenká Život je přece pouze krátký lov   Ať se snažím sebevíc nezmohu nic Mohu se pouze dívat jak odumíráš Dny tvé slávy jsou již dávno pryč Již pouze depresi skýtáš   Trsy trávy vyrůstají z tvého povrchu Ale působí to spíše cynicky Je to utrpení všech našich snů Jak může být konec tak tragický?   Sláva a bolest, krví vrytá do tvého těla dávno zašla. Kosmický vtip o fatálním zničení Poslední svíce ve tmě pomalu dohořívá Avšak my stále nejsme sklíčení   Vítězství zničení je téměř na dosah Stačí jen natáhnout ruku. Uvidíš bolest ve tvářích Otevřely se nám možnosti neuvěřitelné síly Nevidíš šílenství v těch lidských vrazích?   Vody jsou otráveny a stromy pokáceny Moudrost a intelekt? Snad drzý slib Myslím že není cesty zpět Když dopustili jsme se tolika chyb   Nemá smysl ptát se proč Když nadcházející bouře smete vše Dostal jsem život abych byl sevřen v nicotě? Když i vlastní Já vám lže?   „Ukaž mi střed a já vyvrátím zemi ze stěžejí“ Co asi myslel Archimedes tímto výrokem? Každý má obrovské možnosti Kterých je stejně jenom otrokem     Fakticky jsme již zemi vyvrátili Avšak následky teprve připlují Ačkoliv si stále něco nalháváme Tak do nás drápy zaryjí   Budou trhat tak jako jsme trhali my Všechna naše nabubřelá lehkomyslnost Bude pryč s prvním závanem pravdy Ale nezbude ani chvilička na starost   Zlomeni naším břemenem Bez jakékoliv pevné vůle Zbydou pouze skořápky Neschopné odolávat té síle   Děkujte zemi, že máte ještě pár dnů Celý život bez pocitu viny A jako se mrak jednou musí vypršet Od úst nám budou kapat sliny   Ano, zde přichází „den zúčtování“ Přitahován jako krev tíhne ke krvi Srdce hrdiny bude rozříznuto A uvnitř nalezneme pouze červy   Ať budu v životě dělat cokoliv Myslím že to nemá cenu Jedinec bude pranýřován davem Jako silná voda tvoří pěnu   Jestliže se tato Apokalypsa naplní Už ani Harry Potter nic nezmůže Poslední krok ku propasti Která navěky oddělí duši od kůžea   Zvířata, nic jiného z nás nebude A možná to bude mnohem lepší Ztratit se v čase tak minulém Než věřit v něco větší V člověka   Hnijící nádor na naší Zemi Možná stálé ještě spí Nikdo nevěří, že bude probuzen „My“ jsme blázni co jen sní   Základy planety se otřásají v základech Najdi mi důvod proč ještě nepovolily Možná náhoda, možná opět člověk Podivná filozofická otázka – zničily či nezničily? Stále existují jedinci, kteří si cení okolí víc než sebe Možná právě toto dává člověku jeho originalitu Jeho smysl pro spravedlnost a štědrost Nejkrutější a paradoxně schopni citu   Jizvy se časem zahojí Pokud nebudeme hledět pouze na sebe Můžeme ještě obrátit list karty A snad změníme z(Z)emi v nebe   Přemýšlím, zatímco hodiny poklidně tikají I zašlá sláva může být očištěna Díky lidem kterým nezáleží na ceně, Ale na práci která bude zúrodněna   Pozvedněme hlavy k nebesům, Ale nenechme se příliš unést Jsme to my kdo bude muset tuto bitvu vybojovat A všechen popel z tváří smést   Ale rozhlédni se prosím, co vidíš? Je toto opravdu vše co jsi si přál? Je opravdu možnost změnit to? Skoro jako by jsi Vsázky hrál   Ne. Konec už nikdo nezmění Naše duše do temnoty vzlétne Budeme muset Na nitkách udržovat tuto rovnováhu A čekat než je někdo přetne   Příliš pozdě na jakoukoliv omluvu Není důvod dále marně věřit Zatraceni zatracenými, je v tom rozdíl? Když svět se začal šeřit?   Všechny barvy se ztlumily do černé Není východisko, ale naděje Není budoucnost, ale současnost Stejně se zem naší krví zaleje