Koncentrační tábor Osvětim

Když jsme se přihlásili na exkurzi, bylo to v době, kdy jsme probírali s paní učitelkou téma II. světové války. Každý se chtěl zúčastnit, jenže ne všem se to podařilo. Já jsem to štěstí měla.


5. května v 6.00 jsme se vydali s p.uč Štěrbovou a p.uč. Navrátilem na cestu, daleko za české hranice k našim sousedům do Polska. Již v autobuse nás velmi mile přivítal pan PhDr. Pavel Kočí, který naši exkurzi vedl. Kromě toho, že nám řekl snad vše o polské kultuře, byla s ním i legrace. Jeho slovníček pojmů se nám vryl do paměti (J - toaletiště, šouflšou apod.). Všichni jsme byli napjatí a nikdo přesně nevěděl, co nás tam asi čeká a co tam zhlédneme.
Se zlotými v kapse jsme dorazili do koncentračního tábora Osvětim. Na začátku prohlídky si každý vzal sluchátka a malou krabičku - vysílačku, abychom slyšeli pana průvodce a jeho zajímavý projev o každém detailu tábora. Prohlídka po Osvětimi nebyla pro mnohé příjemná. Atmosféra tehdejšího tábora se nedá popsat. Fotografie Židů i obyčejných lidí, jejich ošacení, boty, kufry a zkrátka to, co po nich zbylo, nás zarazilo i vyděsilo zároveň.
Druhým na programu byl koncentrační tábor Březinka, nebo-li Birkenau. Byl to tábor nedaleko hlavního osvětimského koncentráku. Měl hlavně sloužit k hromadnému ničení lidí v plynových komorách, které ale dnes už neuvidíte, protože byly spáleny i s několika dalšími budovami. V Březince byly dvě části areálu. Dřevěné stáje sloužily jako ubytovna pro muže a cihlové budovy na druhé straně byly určeny pro ženy. V obou místech (v Osvětimi i Březince) byly skandální podmínky pro život. Slzy v očích bohužel nevrátí život těm, kteří bezdůvodně zahynuli.
Ale i přesto jsme rádi i za tuto zkušenost a příležitost vidět realitu II. světové války zblízka.
                                                                                                                             Anna Sikorová, 9. C