Osvětim

Dne 6. května vyrazili žáci 9. ročníků do koncentračního tábora Osvětim v Polsku.

Pro vaši představu: tento tábor vznikl původně pro uvěznění a zotročení tisíců Poláků. Později začal sloužit k masovému vraždění lidí  národností téměř z celé Evropy. Kapacita tábora byla asi 15-20 tisíc, někdy však dosáhla až 90 tisíc lidí. Denně zde mohlo být zabito až 10 000 lidí.  Lidé neumírali jen v plynových komorách, ale i hlady, vysílením, zimou, nemocemi..
Cesta byla dlouhá, měla však jasný cíl. Podívat se do tábora Auschwitz-Birkenau. Dorazili jsme plni děsivých představ, co nás čeká. V Osvětimi byl každé skupině žáků přidělen průvodce a sluchátka se zesilovačem. Procházeli jsme jednotlivými budovami. Z každého rohu na nás dýchala druhá světová válka, bolest a utrpení statisíců lidí. Tito lidé přežívali v nelidských podmínkách za trochu něčeho, čemu se odvážili říkat jídlo, do práce chodili i několik kilometrů. Měli jen jedno „lehké oblečení“, na záchod , který směli používat pouze ráno a večer, byl stanoven čas dvě minuty. Bývali biti, strádali nedostatkem spánku.  Přežili maximálně pár měsíců. Všude na stěnách visely fotky vězněných lidí, jako by se dívali a věděli, že smrt je nevyhnutelná.  Měli pravdu. Jediné, co nevěděli, byla míra strašlivé trýznivé smrti. Sotva jsme vstřebali Auschwitz, jeli jsme o několik kilometrů dál do Březinky, kde byly postaveny stodoly, v nichž byla držena velká spousta lidí.  Pro bližší představu jsme si pustili i krátký film a navštívili muzeum. Určitě se ptáte, jak to všechno dopadlo. Když se blížila Rudá armáda, odvezli nacisté část vězňů do jiných táborů a plynové komory vyhodili do vzduchu. I přesto zůstalo dost nezvratných důkazů o těchto zločinech proti lidskosti. Osvětim byla osvobozena Rudou armádou dne 27. ledna 1945. Ptáte se, co se lidem honí hlavou? Co tito lidé prožívali, jak to všechno nesli, dalo se to změnit? Jak je možné, že někteří lidé tuto skutečnost dnes chtějí zapřít? To je určitě důvod k hlubokému zamyšlení..
Jana Hrnčiříková, 9. A